V pozápasovém hodnocení jej chválil i jmenovec a hrající kouč Bohemie Tomáš Kubánek. „V sedmnácti letech to zvládl na pozici stopera s velkou bravurou,“ řekl trenér.

V sedmnácti letech prožil premiérový start v základní sestavě mezi dospělými. Kubánek obstál, nervozitu na sebe nenechal příliš působit. „Trochu nervozity tam samozřejmě bylo, ale nebylo to nic hrozného, protože jsem už do pár zápasů áčka nastoupil z lavičky. Takže jsem tak nějak věděl co od toho čekat,“ uvedl po utkání poděbradský talent.

Ten sklidil pochvalu nejen od trenéra, ale i svých spoluhráčů v kabině. „No tak vlastně všichni spoluhráči mě hodně chválili. Možná až moc (smích). No a speciální pochvala v kabině byla, když mi všichni spoluhráči zatleskali a toho si vážně cením,“ potěšilo benjamínka v poděbradském dresu.

Během utkání musel svést několik soubojů s hostujícím Víškem, který je urostlý, hodně silový. „Já s ním moc do soubojů nechodil, to spíš Kuba Svoboda (kolega ze stoperské dvojice). Ale když už jsem se s ním do souboje párkrát dostal, tak to samozřejmě pro mě nebylo nic snadného, protože na takové soupeře z dorostu nejsem zvyklý,“ uznal Kubánek.

V letním období také málem přestoupil do Kolína, jeho přestup už byl na spadnutí. Mohl hrát divizi dorostu, to nakonec nedopadlo a zůstal v Bohemii. Co rozhodlo o tom, že nepřestoupil? „Jednu chvíli jsem už vlastně byl rozhodnutý, že do Kolína přestoupím. Ale nakonec to nedopadlo, jelikož si vedení Poděbrad moc nepřálo, abych tam šel a ještě to dojíždění k tomu mě nakonec přesvědčilo, že zatím alespoň na podzim zůstanu v Poděbradech,“ popsal situaci mladíček Bohemie.

V týmu hraje pod vedením jmenovce Tomáše Kubánka. Je jasné, že narážky nebo vtípky okolí musí přijít. „Hodně lidí se mě ptalo, jestli jsme příbuzní. A ono i když hodně vzdáleně, tak prý jsme. No a nějaké narážky, tak to slyším pořád (smích). Tomáš mi skoro na každém tréninku říká, že jsem jediný, kdo po něm může nosit v Poděbradech osmičku, protože se jmenuju taky Kubánek,“ zasmál se dorostenec.

V Bohemii také kdysi působil mnoho sezon jako hráč jeho otec Josef. Ten prý občas vzpomíná na časy strávené v tomto klubu. „Táta říkal, že v Poděbradech strávil šestnáct sezon. No a často na to vzpomíná. Vždycky když potká v Poděbradech na hřišti nějakého svého bývalého spoluhráče, tak mi řekne, že s tímhle hráčem hrál. Samozřejmě často říká, jak to za něj, když ještě hrával, bylo v Poděbradech lepší, že dřív hrávali líp. Ale v tom mu já moc nevěřím,“ žertoval Kubánek nejmladší.

Fotbal hraje ve stejném klubu i jeho starší bratr. Téma „fotbal“ je doma na denním pořádku. A také synové dostávají rady od svého otce. Občas dokáže i pochválit. „Máma z toho občas nemá moc radost, když doma neslyší nic jiného než fotbal. Ale myslím si, že si už trochu zvykla (smích). S bráchou dostáváme rady od táty vlastně pořád, někdy možná až moc (smích). No a táta se s chválou zrovna moc nepředá, ale když už pochválí, tak to má nějaký důvod,“ dodal sedmnáctiletý Jan Kubánek.

Autor: Vladimír Malinovský