Dvacet sedm bodů, pátá příčka a jen šestibodová ztráta na první Úvaly. Jak budete podzimní část sezony hodnotit?

Po rozpačitém úvodu sezony, kdy nám nevycházela hlavně venkovní utkání, jsme s podzimem nakonec spokojeni. Povedla se nám závěrečná část soutěže, kdy jsme se výrazně zlepšili v defenzivě.

V tabulce „doma“ jste spolu s Hlízovem nejlepší, získali jste dvacet bodů a ani jednou jste neprohráli. To vás musí těšit…

Domácí neporazitelnost byl jeden z našich hlavních vytyčených cílů před sezonou. Jsme samozřejmě moc rádi, že se nám to daří naplňovat, ovšem k naprosté spokojenosti nám chybí dva body z domácího zápasu s Úvaly. Remízu s Hlízovem beru, v tom utkání jsme lepší rozhodně nebyli.

Také jste nejlepším týmem okresu v soutěži. I to je jistě věc, která hřeje u srdíčka…

Takto jsme nad tím ani nepřemýšleli, chceme se ohlížet hlavně na sebe a nevytvářet nějaké pseudorivality. Pro mě osobně je největší měřítko Polaban Nymburk, jelikož oba chceme jít cestou hraní s vlastními odchovanci a myslím, že jsme v tom oba celkem úspěšní. Před nimi jsme sice v tabulce, ale vzájemný zápas jsme jednoznačně prohráli, takže jim na jaře máme co vracet.

Venku jste vyhráli ze sedmi zápasů jen dva. Není to málo? Čím si to vysvětlujete?

Určitě bychom venku chtěli vyhrávat víc, jsme si vědomi našich nevyrovnaných výkonů na domácím a venkovním hřišti. Přikládáme to dvěma důvodům. Zaprvé víme, že máme doma fantastické hřiště, co se týče kvality trávníku a hlavně máme hřiště s plnými rozměry, což v soutěži moc týmů nemá. Druhým důvodem je stále naše mladé mužstvo a s tím spojená menší zkušenost. Víme, že doma máme velkou sílu a také víme, že pokud budeme chtít mít v budoucnu ambice na nejvyšší příčky v tabulce, venkovní utkání budeme muset zvládat lépe.

Nejlepšími střelci jsou oba útočníci, Martínek i Novák dali po devíti gólech. Oba ale několik jasných gólovek ještě zazdili. Vyčítáte jim často, co dokáží zahodit?

Už jim skoro nic nevyčítám, protože Martínka znám dvacet let a Nováka asi šest let a za tu dobu se nic nezměnilo (smích). Teď vážně. Samozřejmě víme, že několik šancí také neproměnili, ale opakuju to vždy, když se mě na to někdo ptá. Já bych proti nim hrát nechtěl a jsme rádi, že je tady máme.

Z posledních osmi kol jste sedmkrát neprohráli a šest těchto duelů jste zvládli za tři body. To byla parádní část sezony…

To byla!

Vy jste na začátku sezony nastupoval jako hrající trenér, pak už jste se do sestavy nezařazoval. Proč?

Nejdříve mě postihly problémy s operovaným kolenem a také povinnosti v Praze na Dukle (tam je Kubánek jako asistent trenéra u třetiligového béčka – pozn. red.), proto jsem jednou nenastoupil a klukům se poté začalo dařit, takže nebyl důvod to měnit. A já za sebe musím říct, že mi to vůbec nevadí a fotbal mi zatím nechybí.

Bez vás se týmu dařilo. Slýchal jste to od svých svěřenců často?

Pořád! A nejenom od nich, poslouchám to na tréninku, od fanoušků v Poděbradech, ale také hráči na Dukle mi to stále předhazují. Vrcholem pro mě bylo, když jsem to slyšel od fanoušků na videu ze zápasu, kde bylo zřetelně slyšet, že vyhráváme od doby, co já nehraju (smích).

Před sezonou a během ní jste získali některé nové hráče. Jak se posily osvědčily?

Jak Honza Tůma, tak Lukáš Nykodým nám obrovsky pomohli. Tůma to má sice složitější s pracovními povinnostmi, ale jednoznačně nám pomohl. Lukáš Nykodým nám pomohl svojí velkou univerzálností a pět vstřelených branek je vynikajících. U Lukáše je ještě potřeba, aby zlepšil svůj přístup v tréninku a od Kuby Králíka se učil to pozitivní, nikoliv to negativní. V čem oba zapadli fantasticky, jsou naše večerní pozápasové rozbory, tam oba prokázali velkou kvalitu a od zmíněného Králíka si něco převzali (smích).