Celou podzimní část jste odehráli bez oficiálního hlavního trenéra. To je na nejvyšší krajskou soutěž dost pikantní. Přibližte fungování mužstva při trénincích a zápasech.

Ano, byla to anomálie. Nicméně myslím, že jsme se toho jako zhostili nadstandardně, a to nejenom jako tým, ale i z pohledu individualit. Pár kluků má k fotbalu blíže i z profesního hlediska, a to byla znatelná devíza. Kubánek trénoval, Knobloch dělal rozcvičky, Voříšek nosil vodu a tak dále. Ve spoustě případů tam bylo kolektivní rozhodnutí. Každý chtěl být týmu prospěšný tak, abychom toho chybějícího trenéra zacelili.

Neúčast hlavního kouče musela být v kabině silné téma…

Jasně že ano. Zejména fáze uvědomění, že vlastně ve třídě sedí osmnáct dětiček bez učitele, byla mentální prověrkou. V každém případě vedení klubu transparentně deklarovalo, že chce na trenérském postu osobnost, která přinese herní progres. A těch kolem moc nechodí, i když si to někdo nemusí myslet. Naším úkolem bylo se s tím ztotožnit. Zajímavá zkušenost.

Cítili jste během podzimu, že nemít na lavičce hlavního kouče, je velký problém?

Podvědomě víte, že to není ideální stav, zejména když hrajete tak náročnou soutěže jako středočeský přebor. V určitých věcech to mohlo být limitující. Ale postavili jsme se k tomu čelem. Nikdo zbytečně nekafral a odhodlání bylo znát. Poprali jsme se s tím.

Popasovali jste se s tím ale více než dobře. Jednadvacet bodů téměř vyrovnané skóre 32:33. Jak jste s touto bilancí spokojeni?

Tohle je velice subjektivní. Osobně bych to jako více než dobře nenazval. S vědomím našeho hráčského materiálu a jeho potenciálu bych nás rád viděl o několik příček výš.

V polovině sezony jste na devátém místě. Na sestupujících příčkách v divizích je ale dost Středočechů. Cítíte se stále ohroženi pádem do nižší soutěže?

Takhle tenký led nebude ani v lednu na Skupici. Těch týmů tam je spousta. Každopádně diskuze na tohle téma u nás vůbec neprobíhá. Takhle nastavené to prostě nemáme.

Sezonu jste projeli téměř ve neměnné základní sestavě. Měli jste štěstí, že se vám vyhýbala zranění?

Ano, zranění se nám do velké míry vyhýbala. Rotace hráčů může být vždycky větší, ale dle mého názoru to souvisí s trenérem.

O co nebo o koho se mohl tým opřít v těžkých chvílích?

Nemá smysl jmenovat individuality, byl to kolektivní výkon. V těch nejtěžších chvílích ale o snajpra Nováka, nezištného Peterku, šikulu Martínka, stabilního Vobořila, mlynáře Boru, sapéra Knoblocha, soubojového Uhra, jistotu Hněvsu, konstruktivního Kubánka.

Vyhráli jste obě okresní derby. Polaban Nymburk jste porazili dva nula, Lysou dokonce pět nula. Jak oba duely hodnotíte s odstupem času?

Když pominu výsledkové hledisko a fakt, že na Nymburk přišlo tři sta padesát návštěvníků, tak s odstupem času oceňuji, že oba zápasy proběhly ve sportovním duchu, v rámci fair play. Na hřišti si mužstva nic nedarovala, ale po zápasech jsme si mohli podat ruce, pobavit se a dát si pivo. To s odstupem času ve mě zůstalo a jsem za to osobně velmi rád.

Autor: Vladimír Malinovský