Dlouho jste se vyhřívali v nejvyšších patrech tabulky, na konci podzimu z toho je osmá příčka a dvaadvacet bodů. Jaké bude vaše hodnocení první poloviny soutěžního ročníku?

Sezona je pro nás určitě velkým zklamáním. Nesplnili jsme žádný z nastavených cílů před sezonou, neudrželi jsme domácí neporazitelnost, nevyhráli jsme žádné derby. Věřím ale, že na jaře ještě zabojujeme o vyšší příčky v tabulce.

Důležité je bodovat hlavně doma, což se vám daří. Sedmkrát jste ale hráli venku a jen jednou vyhráli. Není to málo?

Jednoznačně ano. Problém s venkovními zápasy u nás přetrvává už od minulé sezony. Moc si neumíme vysvětlit, čím to je. Možná velikostí a kvalitou hřišť, ale jen za tohle bych se nechtěl schovávat. Já vidím, že ve venkovním utkání naše vnitřní nastavení a koncentrace není na takové úrovni jako doma. Na druhou stranu nejsme spokojeni ani s domácími zápasy, jelikož jsme neudrželi neporazitelnost a celkem třikrát doma ztratili, navíc v pro nás důležitých zápasech s našimi třemi nejbližšími soupeři.

Často sklízíte chválu od soupeřů za pěkný herní projev. To vás musí těšit, je to tak?

Těší nás to, samozřejmě. Ale při vší úctě, my to sami vidíme, že skoro každého soupeře přehrajeme. Já klukům říkám, že už to ale taky musíme někam posunout, nemůžeme furt jen říkat, že máme mladý tým a teprve to přijde.

Dali jste třicet čtyři gólů, což vás řadí na třetí místo za suverénní Sokoleč a za Dolní Bousov. Byla ofenziva vaše nejsilnější stránka?

Nejsilnější stránkou bych neřekl. Spíše bych to nazval, že těch gólů máme málo na to, kolik šancí jsme byli schopní si vytvořit. V tomto ohledu cítíme, že nám hodně uškodilo zranění Ondry Martínka, který nám vypadl na celý půlrok. Od ledna už ale bude připraven, tak věřím, že nám na jaře hodně pomůže.

Co vás během sezony nejvíce potěšilo a co vás nejvíce zklamalo?

Potěšující je pro nás fakt, v kolika lidech chodíme trénovat, to je na tuto úroveň velký nadstandard. Jinak jak jsem řekl, se sezonou zatím spokojeni nejsme. Co mě osobně zklamává již delší dobu, je chování některých lidí zodpovědných za náš areál, u kterých lidská hloupost, neochota se domluvit a praktiky z dob minulého politického režimu vládnou.

Pracujete s hodně mladým týmem, vaši odchovanci dostávají dost prostoru v mistrovských zápasech. Tým má určitě velký potenciál do budoucna. Je to podle vás cesta, jak uspět?

Je to určitě nejlepší a taky jediná udržitelná cesta. Ale bohužel žijeme v České republice, kde se nikdy nezavděčíte všem. Někdo namítne, že hrajeme relativně nízkou soutěž na velikost města Poděbrad. Pokud bychom měli hrát vyšší soutěž, museli bychom přivést několik hráčů odjinud a sehnat silného sponzora. A já pokládám otázky, co by se změnilo, kdyby se nám to podařilo a hráli například divizi? Začalo by na nás chodit třeba více lidí? Pochybuju o tom. Ptám se tedy, jestli není lepší hrát s vlastními hráči to, na co skutečně máme…? Já mám v tomhle naprosto jasno a chci jít tou první cestou. To druhé je jen vyhazování peněz z okna, pokud se tedy nebavíme o tom, že bychom měli hrát v profesionální soutěži. Což se v případě Poděbrad nebavíme.

Váš kádr je široký, ale přesto: plánujete nějaké doplnění kádru? Máte vytipované případné posily?

Umím si představit, že se k nám v budoucnu mohou vrátit naši hráči Saša Bora nebo Matěj Bodlák, ty bych tady rád uvítal. Ale vím, že zatím chtějí hrát ve vyšší soutěži. Jinak žádné doplnění neplánujeme. Pro nás je doplnění, že na třítýdenní blok, který jsme měli ještě po skončení sezony, nás doplnili čtyři hráči z dorostu – Vojtěch Beránek, Ondřej Hybler, Matouš Souček a Lukáš Vančura. A všichni si vedli velmi dobře.

Autor: Vladimír Malinovský