Máte za sebou sérii čtyř porážek, dvě dokonce z vašeho hřiště. Co stojí za tak nelichotivou bilancí?

Myslím, že je to směs více faktorů. Tím hlavním důvodem může být změna toho, jak se chceme v zápasech prezentovat oproti podzimní části, což v kombinaci s naším mladým mužstvem přináší počáteční bolesti. Pokud to dále rozdělím na venkovní a domácí utkání, tak venkovní utkání jsme výsledkově nezvládali často ani na podzim, u těch domácích to přičítám hlavně tomu, že jsme zatím nehráli na travnatém hřišti, které je podstatně větší než naše umělá tráva.

Do jarní části sezony jste vstoupili sice porážkou, pak jste ale deklasovali Lysou 7:0 a remizovali jste 2:2 ve Voticích. Neukolébaly vás tyto dobré výsledky?

Myslím si, že rozhodně ne. Poté jsme sice prohráli s béčkem Čáslavi, kde se štěstí přiklonilo k hostům, ale jinak byl tento zápas nadstandardní z obou stran. V tom zápase jsme nastoupili s věkovým průměrem necelých dvacet tři let. Kdo to v okolí může říct? Porážku v Dolním Bousově si můžou všichni pustit na internetu, aby viděli, kolik šancí a jaké jsme neproměnili. Další porážka přišla s Nymburkem, to byl náš nejslabší jarní výkon, kde naše mladé mužstvo utkání nezvládlo hlavně psychicky. A naposledy ve Staré Boleslavi, kde jsme zanechali naopak výborný dojem, ale dostali jsme laciné branky v prvním poločase.

Čtyři body ze sedmi zápasů jsou dost málo. Které ztráty vás mrzí nejvíce?

Mrzí nás každá ztráta. Pokud mám vybrat, tak nejbolestivější je určitě prohrané derby s Polabanem. A dále mě hodně mrzí zápas ve Voticích, ten zápas měl skončit asi 1:6. Tam jsme šli dokonce tři sami na brankáře a branku jsme stejně nedali.

V zápasech, které jste v poslední době prohráli, jste ale nehráli vůbec špatně, sklízíte i chválu od soupeřů. Těší vás alespoň tento fakt?

Jednoznačně! Jsme rádi, že alespoň někdy nás někdo ocení, jelikož český fanoušek na zápasy kouká hlavně optikou výsledku. Samozřejmě vím, že výsledek je nejdůležitější, ale je také potřeba vědět, jakým způsobem k tomu výsledku chci dojít, což drtivá většina týmů, trenérů i hráčů co jsem v minulosti poznal, nevěděla.

Velkou příležitost dostávají v základní sestavě vaši mladíčci z dorostu. Hlavně Vokatý a Svoboda jsou už nyní velkým přínosem…

Na začátku zimní přípravy jsem říkal, že naše největší posily jsou právě kluci z dorostu a ani trochu jsem nepřeháněl. Ti kluci tam jsou naprosto právem, jelikož v trénincích i zápasech svoji kvalitu stále dokazují. A už teď se těším, až je v blízké budoucnosti budou následovat další kluci. Za pár měsíců nebo let to bude například Honza Křivský, Vojta Šifta, David Lochman, Honza Kubánek, Matouš Souček, Ondra Hybler a další.

Asi můžete být rádi, že jste nahráli dost bodů už na podzim. Souhlasíte?

To jsme, ale možná to bude znít troufale, ale já jsem přesvědčený, že na jaře ještě dost bodů posbíráme. Hlavně tedy na domácím hřišti. Opravdu u nás nepanuje negativní nálada z posledních výsledků, o čemž svědčí stále fantastická tréninková docházka.

Často naříkáte, že zahazujete velké množství vyložených šancí. Přesto jsou vaši tři hráči - Martínek, Novák a Kalina - mezi sedmi nejlepšími střelci soutěže. To je trochu paradox…

Myslím, že to paradox není. Protihráčům často během utkání říkám, že obzvlášť naši dva útočníci, kdyby dávali všechny své vyložené šance, tak na konci mají oba asi padesát gólů. To by pak ale asi nehráli za Poděbrady. Jsme moc rádi, že je tu máme. Já bych proti nim hrát opravdu nechtěl.

Prohráli jste derby s Polabanem Nymburk (0:2), v tabulce je před vámi i městský rival Slovan. To jsou věci, které vás asi netěší, že?

Pokud se na to zeptáte, tak samozřejmě netěší. Chtěli bychom být v tabulce co nejvýš, ale zároveň je mi to taky trochu jedno, kde zrovna Polaban a Slovan jsou. Naším hlavním cílem je rozvíjet každého fotbalistu tak, aby se individuálně zlepšoval a také abychom postupně zapracovali co nejvíce našich odchovanců. Letos víme, že nepostoupíme a ani nespadneme, tak je mi upřímně úplně jedno, jestli skončíme pátí nebo desátí.

Co je potřeba změnit do dalších zápasů, abyste konečně začali sbírat body?

Nic. Pokračovat v nastolené cestě a stále jí věřit! My uvnitř kabiny víme, že cesta je to správná a že dříve nebo později nám to ovoce přinese.

Autor článku: Vladimír Malinovský